30. března 2016

Secondhand Landscapes



Neboli Krajiny z druhé ruky, tak se jmenuje kniha kolektivu autorů sdružující se ve skupině naOKRAJI.


Po návštěvě ostravských Dolních Vítkovic mě zase popadla industriální vlna a řekla jsem si, že letos se určitě ještě na nějaké to industriálno musím někam vypravit. Po Kladnu, které na svůj velký den doufám teprve čeká bych tentokrát chtěla vidět, jak se dá s takovými historickými industriálními krajinami moderně pracovat a využít jejich genia loci pro další funkci. Nejlepší guru v přetváření starých brownfieldů jsou Němci, to už jsem se přesvědčila v berlínském Südgelande parku, ale kam se vydat dál? Chtělo by to nějaký seznam, mapu, přehled pro inspiraci, si říkám a bác, dneska narazím na tuhle připravovanou publikaci... náhoda? nemyslím!



"Krajiny z druhé ruky pojednvají o konverzích a regeneraci postindustriálních ploch pro nové využití. Popisují příklady přeměn těžebních a průmyslových prostor, letišť, přístavů a kolejištních brownfields ve veřejná prostranství. Krajiny z druhé ruky hledají nový život pro nevyužívané areály."



Mrkněte na ukázky a předplaťe si knihu na Nakopni.me, vychází už 8. května a její slavnostní křest proběhne kdejinde než v huti Koněv na Kladně! Myslím, že ať už jste jako já milovníci postidustriální krajiny nebo třeba o tomto druhu krajiny a jejích možnostech využití nic moc nevíte a rádi byste se dozvěděli víc, nebudeme litovat! 

Já už mám předplaceno a nemůžu se dočkat téhle inspirace k dalšímu objevování...




24. března 2016

Meka českého industriálu



Industriálno to je něco pro mě a tak jsem ráda, že jsem konečně navštívila českou industriální meku, Dolní Vítkovice! Mám ráda přírodu a krajinu a mám ráda i historickou industriální krajinu, to se nevylučuje a úplně nejraděi mám, když se tyhle dva světy prolonou. Areál Dolní oblasti Vítkovic sice s přírodou moc neprolíná, ale velmi oceňuji, že je stejně jako naše česká krajina (na rozdíl od mnoha krajin za hranicemi) volně prostupný. 




Můžete se do areálu vypravit kdykoliv, třeba v noci na romantickou procházku, jít si tam zaběhat nebo venčit psa. To jsem opravdu nečekala, klobouk dolů! 





ty barvy a ta rez, ach!


tady je ruka architekta vemi patrná a moc podařená



Prohlídka vysoké pece byla moc fajn, civilní a vtipná bez tradiční dikce, což vždy velmi oceňuju, bylo vidět, že mladou provaděčku její práce baví, jak pochopitelné!







Nejdřív mě trochu mrzelo, že nesvítí sluníčko a není teplo, ale tohle dramatické počasí, zima, vítr, déšť k téhle scenérii tak nějak stejně sedí víc...




naštěstí je kde se ohřát a dát si čaj... modrení (Usain) Bolt Café ve věži nad vysokou pecí


a tady nám do areálu přeci jen trocha přírody zasahuje!

kalendář z posledního roku provozu areálu Vítkovice

Moje industriální srdce zaplesalo a já konečně měla pocit, že i u nás si takového dědictví umíme vážit, doufám že se rezavým areálům továren blýská na lepší časy...

Na prohlídku dolu Hlubina už nezbyl čas, takže příště, Ostravo!




Další moje "rezavé" příspěvky najdete pod heslem industriál.

21. března 2016

Pecha Kucha Ostrava



Tenhle formát 20 x 20 má něco do sebe. Člověk se za jeden večer dozví spoustu zajímavých věcí a pozná kreativní lidi a může narazit na docela dobrou inspiraci, a nebo si taky hrábnout na trémové dno. Před asi třema rokama jsem absolvovala PechaKuchu v plzeňském kině Elektra, takže jsem tentokrát přesně věděla, do čeho jdu.




Možná se může zdát, že šestiminutová prezentace je sranda, ale řeknu vám, není, pro trémistu rozhodně ne. Svádí to totiž k tomu, že si řeknete, že to je krátký, že tam naházíte 20 obrázků a že tam 20 x 20 vteřin něco zaimprovizujete... no, tak možná že pro někoho, kdo má přirozený řečnický talent, štěstí a nemá trému se to takto dá pojmout, ale to není bohužel můj případ (vyzkoušeno v Plzni na vlastní nervy).
Není to vůbec sranda, může se totiž stát, že tréma vás zavede na scestí a začnete úplně nekontrolovaně mluvit bez hlavy a paty nebo naopak koukáte na obrázek a marně se snažíte si vzpomenout, o čem že jste to vlastně chtěli mluvit. V nejhorším případě se tyhle dvě varianty nakombinují... nekonečnejch 400 vteřin! Somozřejmě je to zábavný pozorovat různorodý přístup k prezentacím, ovšem jen pokud zrovna sedíte v hledišti a nekoukáte na pětsethlavý dav z pódia.



Protože jsem z Plzeňské Peči měla trochu pocit, že jsem to nezvládla úplně nejlíp, přijala jsem pozvánku do Ostravy s rozhodnutím to tentokrát nepodcenit a vydat ze sebe to nejlepší. Bohužel jsem zjistila, že ani to, že se připravím mě trémy úplně nezbaví, ale rozhodně to trochu pomohlo. Takže pokud budete někdy prezentovat na Peče, tak rozhodně doporučuji si udělat opravdickou prezentaci a zkusit si jí nahlas 400 vteřin komentovat, protože pak vám teprve dojde, jakej je to hukot. 
No, tak ještě tak dvě tři Peči a budu se svým výkonem spokojená :-)



Moc děkuji ostravskému PechaKucha týmu za milé přivítání, skvělé ubytování a vůbec za pozvání! 
Na 22. ostravské Peče mě nejvíc zaujali prezentace slovenské fotografky Evelyn, Pernowka Manufaktura, Kolo pro tvojí holku a Stavby v Moravskoslezkém kraji

Na závěr noci jsem si ještě dala noční ostravské dobrodružství, když jsem se svým obřím kufrem vystoupila na úplně špatné zastávce a ve dvě ráno si dala procházku jakýmsi ostravským lesem (kde se vzal uprostřed Ostravy netuším). Bezdomovec s vozíčkem u popelnic zpívající do mrazivé noci lidovou píseň se na mě podezřele díval, jestli mu nejdu vyfouknout nějaký železo a pak mi poradil cestu, vybil se mi telefon a taxíci projíždějící kolem ani nepřibrzdili... vlastně mě tak napadá, jestli to nebyl jen sen...

V neděli jsem ještě skrz na skrz prolezla areál Dolní oblasti Vítkovic, abych uspokojila svoje industriální srdce, bez toho bych Ostravu nemohla opustit... ale o tom někdy příště.

Ostravo, díky, určitě to nebylo poslední shledání!


foto z PechaKucha Night Ostrava by Petr Kiška

12. března 2016

Když kokedama drobí

Občas se to děje. Příjde za mnou majitel starší kokedamy s tím, že je potřeba předělat mechový obal, protože se z kokedamy drobí zemina a bal se rozpadá. Docela dlouho trvalo než jsem přišla na to, čím to je a jak to, že u 99% ostatních kokedam se to neděje.

hromádky zeminy, které po uschnutí opadávají
Při delším pozorování jsem nakonec zjistila, že se na povrchu - zvlášť v době po zalití - tvoří hromádky zeminy... a ty se jen tak samy od sebe nevytvoří.
Takže jsem začala detailně zkoumat bal, objevila takové malé bílé žížalky a záhada byla vyřešena. Tyhle malý mrchy způsobují to opadávání zeminy, protože po zalití vylézají za vzduchem na povrch, podobně jako dešťovky po dešti, na povrchu kálí a jejich výkaly pak opadávají z kokedamy v podobě takových malých pravidelných drobečků. Navíc se živí kořínky rostlin, takže bez kořenů kokedamový bal pak mnohem hůře drží pohromadě a může se rozpadat.

a takhle to vypadá pod každou kokedamou napadenou smutnicemi

Tyhle bílé žížalky jsou larvy smutnic. A smutnice, to jsou ty malé černé mušky, které se občas objevují kolem pokojových květin. Když máte doma jen rosliny v květníku, obtěžuje vás většinou až tohle dospělé stádium, které je víceméně neškodné, dokud ovšem nenaklade do zeminy spolustu vajíček z kterých se pak vyvinou larvy ožírající kořínky rostlinám a to samozřejmě není pro rostlinu moc dobré, ba přímo naopak!


Jednu takovou smutnicema napadenou kokedamu jsem rozebrala, abych viděla, kolik vlastně těch larev uvnitř asi může být. Po zalití jich vylezlo na povrch jen pár, no a po rozebrání balu mě trochu přecházel zrak, bylo jich tam desítky a kořenový systém byl naprosto minimální na to, jak byla rostlina stará.


Se smutnicemi se velmi těžko bojuje, ale přeci je několik možností, jak s nimi zatočit. Takže, pokud vaše kokedama drobí zeminu nebo máte doma černé mušky, je třeba s tím něco dělat dřív, než se larvy přemnoží!



1/ na larvy platí sucho! pokud je to tedy možné a neublíží to rostlině, je dobré nechávat substrát co nejvíce proschnout a to i třeba preventivně, většinou je totiž přemnožení smutnic právě následek velmi častého nešvaru v péči o pokojové rostliny a to je přelévání! u většiny rostlin opravdu není potřeba, aby byla zemina neustále mokrá, naopak by měla před každou další zálivkou mírně proschnout

2/ je třeba zatočit s muškama! dobře fungují žluté lepící destičky, na které se zachytí a tím padem nebudou klást další vajíčka, někdy ale ani nemusíte mušky zaznamenat, protože se rozptýlí do prostoru

3/ tzv. biologická ochrana, tedy nasazení nepřítele škůdce, v tomto případě hlístice Steinernema feltiae, která parazituje právě na larvách smutnic, po té, co larvy vyhubí samy postupně odumřou a pro rostlinu jsou neškodné; preparát s hlísticemi se rozpustí ve vodě a přidá se do zálivky, lze je objednat třeba zde  

4/ chemie, já používám Careo Substral v roztoku, je to systémový insekticid, který se dostane zálivkou či postřikem do cévního oběhu rostliny a každý škůdce na rostlině parazitující pak je po pozření rostliny zlikvidován; není to nic ekologického, ale většinou se snažím svoje rostliny zachránit za každou cenu a biologické přípravky nemají zdaleka takový účinek, bohužel


Závěrem: v případě, že se z vaší kokedamy sype zemina, je velká pravděpodobnost, že máte tu čest se smutnicema a doporučuji použít kombinaci bodů 1 + 2 + 3 nebo 4 a pár týdnu či měsíců sledovat, co se bude dít, pokud to nepomůže je potřeba celý bal rozebrat, kořeny pořádně oprat a zbavit larev a pak vyrobit kokedamu znovu. Ani to ale není jistota, protože se samozřejmě může stát, že tam nějaké ty larvy zůstanou... 

Kdybyste náhodou měli nějaké tipy a triky či jiné zkušenosti se smutnicema, tak budu moc ráda, když se podělíte!


Já teda miluju všechny zvířata, ale ...proradnejm smutnicím zmar!




6. března 2016

Flower me Happy

Pod značkou Meyer-Lavigne se skrývají dvě dánské designérky Kristine Meyer a Sabine Lavigne. Potkaly se při studiu keramiky a designu skla na Královské dánské akademii výtvarných umění. A jak prozradily v rozhovoru pro Kind of Mine, bylo to prý přátelství na první pohled. Zjistily, že se natolik doplňují a rozumí si, že spolu začaly pracovat. Už je to 15 let, co je pojí přátelství a jejich společné studio v umělecké čtvrti Kodaně a vypadá to na přátelství na doživotí.


Kristine Meyer a Sabine Lavigne
Kristine a Sabine pracují s různými materiály, jako je keramika, textil či dřevo, píší a dělají styling pro lifestylové časopisy. Inspirace prý přichází sama a někdy je těžké vůbec zjistit odkud, to se často ukáže až časem, prozrazují. Důležitou roli v jejich návrzích má humor, kterým se snaží narušit tradiční a občas trochu strohý severský design.

Nejznámější a nejprodávanější produkty od Meyer-Lavigne určitě znáte, objevují se na každé druhé fotce severských interiérů a není divu, jejich Flower me Happy květináče jsou opravdu originální, vtipné a mají svoje vlastní osobnosti. 
Henrietta, Esmeralda, Karl, Kiki či Lotta a jejich rostlinné účesy vykouzlí úsměv na tváři prostě každému...


Kiki

Lotta a Esmeralda

Karl
Frede a Mr.Clown
Esmeralda (pro mě je to ale Frida ;-)

Henrietta

Esmeralda, Alfonso, Henrietta, Lotta a Karl

Pokud byste se někdy chystali navštívit Kodaň, určitě mrkněte na speciální Meyer-Lavigne "Like a local" Copenhagen Guide, který Kristine a Sabine sepsaly pro Nordic Design.



A protože jsem se do těchto květináčů s osobností strašně zamilovala a následně zjistila, že u nás nejsou k sehnání, rozhodla jsem se Kristine a Sabine oslovit a světe div se, tento týden mi dorazila první zásilka z Kodaně! Takže tyhle rostlinná štěstíčka jsou teď k mání v Zahradě na niti a postupně je přidávám i na e-shop!



Tak co, která osobnost získala vaše sympatie?

foto: Meyer-Lavigne a Pinterest

3. března 2016

Jak vyrobit kokedamu

Často dostávám dotazy na to, jak se vlastně kokedamy vyrábí, jaké zvolit rostliny a substrát a mech a provázek a vůbec... A protože postup je poměrně složitý, zvlášť co se týká kombinace rostliny a vhodného složení substrátu, většinou odkazuji na internet, kde dnes najdete úplně všechno, že ano. 

Jenže! 
Když jsem ze zvědavosti prozkoumala to internetové bezedné moře informací tak jsem zjistila, že ne všechny návody na internetu jsou použitelné, že informace se dost rozchází a že někdy jsou to z mého pohledu úplné nesmysly. A tak jsem si řekla, že to musím trochu objasnit, přeci jen vyrábím kokedamy od roku 2012, takže nějakou tu praxi už mám, tak proč vám neušetřit pár nervů a zbytečné zklamání z neúspěchu... 

Já sama mám svůj vlastní speciální postup výroby kokedam, který jsem vymýšlela docela dlouhou dobu. Uplatnila jsem v něm jak svůj - jak já říkám - zelený šestý smysl, díky kterému tak nějak přirozeně podle druhu rostliny vím, co která potřebuje a jak se o ní starat (vlastně nevím, jestli je to vlastnost vrozená nebo nějak naučená, ale to je asi jedno), tak i všechny svoje znalosti získané studiem oboru zahradní architektura. Tímto se prosím dodatečně omlouvám Agronomické fakultě (dnešní FAPPZ) za všechny stížnosti na nevhodné a neuplatnitelné předměty úplně mimo obor, ehm, které byly nakonec velmi uplatnitelné. Z tohoto důvodu bych si ráda ponechala tento svůj postup jako takové svoje výrobní tajemství, chápejte... 

ALE... ráda shrnu tradiční postup výroby kokedamy, podle kterého byste to měli v pohodě zvládnout i jako začátečníci a který funguje také velmi dobře. 





Výrobu kokedamy bych shrnula do 7 bodů
1/ Výběr rostliny (klíčový bod!)
- nejjednodušší na výrobu jsou kokedamy s vlhkomilnými rostlinami, protože substrát na vlhkomilné rostliny lépe drží pohromadě a dobře se s ním pracuje; i většina návodů na internetu je určená na vlhkomilné rostliny, jiné než vlhkomilné vám v tom těžkém jílovitém substrátu moc dlouho nevydrží

- zvolte tedy nějakou nenáročnou pokojovou rostlinu jako sleziník, asparagus, marantu, ledviník, syngónium atd.

- pro začátečníky nedoporučuji používat křehké či již narostlé převislé rostliny s kterými se velmi těžko pracuje, mám na mysli například africké fialky, potos nebo břečťan 



2/ Výroba substrátu na kokedamy
- kokedama se dá vyrobit prakticky z jakékoliv rostliny, jen je třeba přizpůsobit jejím nárokům substrát, jiný substrát vyžaduje vlhkomilná kapradina a jiný substrát potřebuje sukulent

- základem je japonský černý jíl ketotsuchi, u některých rostlin se dá nahradit i rašelinou, ne všechny rostliny ale snáší kyselou reakci půdy, kterou rašelina způsobuje, navíc rašelina bohužel velmi rychle vysychá, což se tedy zrovna u kokedamy zavěšované do prostoru vůbec nehodí, takže rašelinu nedoporučuji

- dále se do substrátu přidávají různé další přísady, které mají za úkol zadržovat vodu (rašeliník, akadama, terramol), vázat živiny (akadama, zeolit), okysličovat kořeny (ekogrit), odlehčovat substrát (pemza, perlit) nebo postupně uvolňovat živiny (granulové hnojivo); samozřejmě není potřeba použít všechny složky, záleží na tom, co máte k dispozici a jaký substrát chcete připravit

- základní substrát na vlhkomilné kokedamy se skládá z jílu ketotsuchi, substrátu na pokojové rostliny, akadamy a pemzy; namíchala bych ho v poměru 4:2:3 a lžička zeolitu k tomu

- používejte kvalitní substráty a vyhýbejte se levnějším náhražkám, z vlastní zkušenosti vím, že to nestojí to za to a akorát budete riskovat, že to nebude fungovat tak, jak má 





3/ Odstranění původního substrátu z kořenů rostliny
- je lepší nechat rostlinu v květináči trochu přeschnout, zemina se pak snadněji odstraňuje než když je nasáklá vodou, stačí jí oklepat

- s kořeny rostliny zacházejte co nejjemněji, bývají velmi křehké a náchylné k polámání



4/ Obalení kořenů rostliny rašeliníkem
- z rašeliníku, který jsem předem namočili, vymačkáte přebytečnou vodu 
- kořeny zbavené původního substrátu opatrně zabalte do menšího množství vlhkého rašeliníku, ten zabrání tomu aby se kořeny poničily a zlámaly, vytvoříte tak na kořenech takovou malou kouličku, pokud se rašeliník rozpadá a na kořenech nedrží, můžete si pomoci nití, kterou kouli ovážete, aby rašeliník na kořenech držel (ale moc neutahujte, abyste kořeny nepoškodili)

R jako rašeliník

5/ Vytvoření kulatého balu 
- smícháním všech ingrediencí na substrát s menším množstvím vody uhněteme kompaktní hmotu (vodu přidávejte opatrně a po troškách, abyste si ze substrátu nevytvořili "bahýnko" s kterým se velmi špatně pracuje)

- připravený substrát po troškách přidáváme na kouli z rašeliníku a dlaněmi postupně tvarujeme kouli; kouli převalujeme v dlaních a jemně stlačujeme tak dlouho, dokud není koule kompaktní, nepraská a drží dokonale pohromadě, pokud je třeba můžeme jí ještě trochu navlhčit rozprašovačem, pokud je substrát moc suchý a nedrží

- koule by měla být přiměřeně veliká velikosti rostliny


- obezřetní buďte hlavně při manipulaci s kořeny, pokud je moc polámete, neprojeví se to hned, ale rostlina to nemusí následně "rozdýchat"


6/ Obalení mechem
- mech si nasbírejte klidně v lese a vybírejte takový, který není moc vysoký (maximálně 3cm) a kontrolujte aby nikde nebyly známky hub či plísní, nechte ho někde volně položený alespoň přes noc, aby z něj mezitím utekly všechny potvory, které tam bydlely

- pokud mech nepoužijete ještě čerstvý, před použitím ho navlhčete rozprašovačem, aby dobře přilnul na substrát 

- s mechem se vám bude lépe pracovat, pokud si ho připravte do menších částí o rozměrech tak 10 x 10 cm, příliš velké části se pak překrývají a dělají na kouli hrboly 

- mech k balu pevně přitiskněte



7/ Ovázání kokedamy provázkem
- k převázání kokedamy použijte provázek z umělých vláken, který se časem nerozloží, já upřednostňuji bílý, který časem barevně splyne s kokedamou

- pokud nechcete kokedamu zavěšovat, ale jen ji postavit na talířek či do misky, stačí použít umělou nit či vlasec 





Při výrobě postupujte pomalu, nespěchejte, relaxujte, soustřeďte se na práci a buďte pečliví, oprostíte mysl na chvíli od všedních starostí a navíc se to projeví i na výsledku, fakt! 


Kokedama s asparagusem

Třeba se vám to na poprvé úplně nepovede, ale nedokonalost je znakem ruční práce, kokedama nemá vypadat jako právě vytažená z nějakého stroje...



S Vilémem Hamplem jsem pro pořad Prima receptář natočila video, takže se můžete podívat na celý postup, jak se kokedama vyrábí online! 





 ukázka

Protože postupy jsou samozřejmě různé a každý si výrobní postup a ingredience pro ideální kokedamový substrát přizpůsobuje podle svých zkušeností, vybrala jsem ještě několik dalších videí, kde je postup dobře patrný... jak jsem psala výše, dost záleží na zvolené rostlině... 




  










Kdybyste měli ještě nějaké dotazy, tak se ptejte, pokud budu vědět, ráda poradím! 
Některé nezbytnosti pro výrobu kokedam (jako jíl keto, akadamu, pemzu, rašeliník či provázek) jsou k dostání u mě v Zahradě na niti nebo na e-shopu.
Více o kokedamách, jejich historii a původu najdete v jiném mém příspěvku tady!


Přeji hodně štěstí a rukám od hlíny zdar!